Střípky z výzkumu (1/2)

Přinášíme krátkou rekapitulaci výzkumného mapování s knihovníky a zástupci cílových skupin, při kterém jsme se soustředili na potenciály knihoven jako aktérů podpory zaměstnanosti v kontextu technologických změn. Výzkum jsme realizovali v létě a na podzim 2023. V první části Střípků se zaměříme na metodologii našeho kvalitativního výzkumu týkající se zejm. tvorby dat.

Jak jsme postupovali?

Ideově a metodologicky jsme vycházeli z následujících designových přístupů:

• human-centred design: empatické poznávání uživatelských potřeb, problémů a perspektiv,
• spekulativní design: poznávání představ o možných budoucnostech,
• systemický design: trasování příčin a důsledků a (eko)systému vně knihoven.

💡 Zajímá vás více o designových přístupech? Vřele doporučujeme portál 100metod.

Rozhovory a focus groups pro nás byly médiem poznávání, ale také zdrojem tvůrčí inspirace pro design prototypů a v neposlední řadě prostorem pro respondenty k utřídění myšlenek a sdílení témat, na kterých jim záleží.

Mapování s knihovnami

Při setkání s knihovníky~cemi jsme se ptali na současnou praxi (na čem lidem v práci záleží, co jim dělá radost a co se naopak nedaří) i na představy a aspirace související s budoucností své práce a knihovny jako instituce.

Velkým tématem byla umělá inteligence jako hybatel změny v knihovnách. Záleželo nám na tom, abychom potenciály a rizika AI pro knihovny spoluobjevovali spolu s lidmi z knihoven a jednotlivcům a týmům dávali příležitost pro sdílení svých postojů i zkušeností.

Jak se ptát na budoucnost?

Pomáhali jsme si evokativními a reflektivními metodami, např.:

• Nastínění fiktivního scénáře z budoucnosti: „Představte si, že za deset let kvůli technologickým změnám přijde spousta lidí ve vašem městě o práci. (...) Jak byste na takovou situaci reagovali v knihovně?”
• Služba snů: „Pokud by neexistovala žádná omezení – finanční, časová, personální, … –, co byste ve vaší knihovně chtěl/a dělat? Dejte si chvilku na promyšlení.”

Mapování s cílovými skupinami

Výzkumu se účastnili také zástupci cílových skupin, kteří mohou být technologickými změnami do budoucna znevýhodněny. Těmito skupinami pro nás jsou dospělí se sníženým přístupem ke vzdělávání, s nižší kvalifikací, sociálně znevýhodnění a osoby ohrožené sociálním znevýhodněním, ale také pracující v odvětvích pod silným vlivem generativní AI (více o cílových skupinách projektu zde).

Při setkání se zástupci bylo naším cílem zachytit mj. i všední, běžně nereflektované prožitky, jako je např. osobní vztah k práci, učení, technologiím. Rozhovory jsme proto proložili několika aktivitami, které respondentům umožnili vyjádřit svou zkušenost jinak než odpovědí na přímou otázku nebo na okamžik proměnily dynamiku (odlehčení rozhovoru hravými kartičkami, klidná práce a soustředění na vlastní myšlenky).

Nejvíce nápomocnou metodou pro nás i respondenty byla – snad i nepřekvapivě – ta nejjednodušší: třídění kartiček pro mapování vztahu a důvěry k vybraným institucím. Při přiřazování kartiček (viz náhled níže) k jednotlivým institucím se respondenti nenuceně a volně vyjadřovali k náročným životním situacím, ve kterých se octli, i k nostalgickým vzpomínkám. Jednoduchá metoda nám vygenerovala spoustu výpovědí a příběhů, na které jsme mohli s respondentem dále bezpečně navázat nebo se k nim v průběhu rozhovoru vracet. I proto se nám osvědčilo kartičky s respondenty rozebrat na začátku rozhovorů.

Dále jsme připravili Pohlednice pro mé budoucí já, které respondenty měly podpořit při zamyšlení nad vlastní budoucností. Vycházeli jsme z předpokladu, že pro řadu respondentů může být poměrně náročné a nezvyklé reflektovat vlastní budoucnost [^1].

Bylo evidentní, že pro část respondentů byly pohlednice zastrašující, resp. bylo pro ně náročné překonat blok z kreativity („trauma z kreativity”), a tak zvolili bezpečnější variantu zapisování slov do obrázků a části pro zanechání vzkazu. Do kreslení se pustilo jen několik “odvážných”. Pohlednice si respondenti mohli odnést domů jako „suvenýr” a vzpomínku na rozhovor.

Časoprostor mimo přímé dotazování jako součást poznávání

Důležitým uvědoměním pro nás bylo, že zejm. pro zástupce low skilled (profese s nízkou kvalifikací či stupněm vzdělání) bylo velmi nezvyklé sdílet své zkušenosti člověku zvenčí. Tyto respondenty jsme museli ujišťovat, že jejich zkušenost nás skutečně zajímá a chceme jim naslouchat. Potěšilo nás, když po rozhovoru přiznali, že čas s námi pro ně byl osvěžujícím narušením denní rutiny nebo i časem pro sebe sama, své prožívání a myšlenky, který postradají.

Doporučení pro praxi

• Než s čímkoliv začnete, zmapujte si vlastní zdroje předpojatosti pomocí designérské sebereflexe.
• Začněte rozhovor bezpečnou a snadnou otázkou, díky které se respondent rozpovídá.
• Promíchejte přímé dotazování s mini-aktivitami, které respondentům pomůžou rozmyslet si v tichu odpověď, utřídit si myšlenky, zbavit se stresu atp.
• V jednoduchosti je kouzlo.
• Kreativita do výzkumu patří! Podívejte se, jak své respondentky ilustracemi podpořila výzkumnice Kateřina Čanigová.
• Propojte se s ambasadory~kami, co dobře znají život v komunitě. Může jít např. o komunitní pracovníci~ce, sociology~žky či sociální antropologové~žky.
• Sbírejte výpovědi, které zachycují různé úrovně zkušeností a motivací, případně transformací, které chcete či plánujete podpořit (např. dospělí neúčastnící se vzdělávání x navracející se do dalšího vzdělávání x kontinuálně vzdělávající se).
• Ptejte se – jakou hodnotu generuje výzkum pro respondenty?

Poznámky

[^1]: Sociokulturní vlivy na utváření představ (imaginace) o budoucnosti analyzují autoři/ky zabývající se studiemi vědy a techniky (STS) nebo třeba tzv. sociology of expectations, např. Oomen, Hoffman & Hajer (2021), Mische (2009), Borup et al. (2006).